Eliška z Rožmberka. Autor - Rukopisu Voynich.

 Baronka Eliška z Rožmberka.

Tato velice šikovná žena, která zamotala hlavy všem dnešním vědcům a světovým odborníkům, kteří se sto roků snaží marně dešifrovat text rukopisu 408, se narodila českému šlechtici Janu II. z Rožmberka a jeho manželce Anně Hlohovské, polské šlechtičně z rodu Piastovců.

Narodila se roku 1466 na hradě Rosenberg. Jak i sama píše na začátku  rukopisu, kde své datum narození zašifrovala do jedné symbolické rostliny a kde to i v textu stránky svým jazykem popisuje. Dětství měla dobré i když všude v té době bylo na území Čech a i rožmberského dominia spousta různých konfliktů nesvárů a menších válek. Doba byla pro Elišku dost příznivá a tak jelikož žila na hradě obklopená svou rodinou měla kvalitní a dobré podmínky pro studium různých tehdy populárních nauk, jako například jsou různé způsoby šifrování. Měla tedy všechny předpoklady naučit se řádně šifrovat, což bylo v té době velice nutné pro samotnou písemnou komunikaci mezi členy svého velkého a důležitého rodu.

Dnes by se o Elišce řeklo a nebo i napsalo, že měla všech  P pohromadě. 

Což se o dnešních vědcích a různých záhadolozích říci nedá. Ty mají furt na cimbuří manko. ( viz. Děd Vševěd a další ).

Eliška měla samozřejmě také fůru času. Co tedy mohla asi tak dělat ? Jistě chodila po hradu a koukala kde co je. Také jistě koukala z hradeb do dálky a říkala si co to tam za lesem asi tak může bejt.  Někdy když bylo po vyučování, tak si jistě i odpočla, protože chvátat se nemá a tak se natáhla v komůrce na gauč a dumala co a jak bude a co a jak nebude. Prostě žila si spokojený život mladé středověké šlechtičny, jak to v té době jen možné bylo.

Když jí bylo asi tak deset roků, tak dostala od tety Perchty psací pomůcky. To znamená několik husích brků, deset kilo pergamenu a půl litru inkoustu. A tak se učila dělat písmenka. Za měsíc to zvládla a psala jako když bičem mrská. Tedy obstojně a rychle. Když zvládla psaní, tak jí otec zasvětil do tajů rožmberského psaní a vysvětlil jí co znamená židovská šifra.

Židovská Šifra. Tak to je jedna z věcí, kterou dnešní světoví odborníci, lingvisté, historici a kryptoanalytikové neznají. Ve středověku jak jsem zjistil tuto metodu šifrování a zápisu ovládalo více písařů. Dnes je to ale bída.

A jak to tak vypadá, tak Kabalistický numerologický systém Gematrie. Ovládá jen jediný člověk na světě. To jako Já.

Eliška tedy zvládla velice dobře  psaní a šifrování a tak začala uvažovat o tom, co by tak mohla napsat, aby to mělo hlavu a patu a v dalším, kdo by to chtěl číst to vyvolalo nějaké pochybnosti. Zda je to pitomost a nebo podvrh a nebo mimozemské psaní, jak letět do jiné galaxie na nějakou exkurzi s vesmírným botanikem, který šňupe kytky a nazpátek vyšňupne písmenka.

Eliška tedy usedla v sednici u okna, kde bylo více světla a lépe i viděla. A s vervou se pustila do zápisu svého rukopisu. Svojí knihu samozřejmě nepsala v jednom tahu. Ale manuscript je psán postupně a to tak , jak Eliška stárla. Poslední zápis do rukopisu, to znamená to co je psáno na straně 116 v, tak psala v roce 1504, když jí bylo 38 roků.

( Jak je psáno i textu té poslední strany ).

Kdo tedy byla Eliška ?

Rožmberská šlechtična, která když jí zemřel otec a matka, tak byla provdána do Horních Rakous .

Její muž se jmenoval Heindrich Pruschenek von Hardegg. Ten jí měl rád a byl s ní i spokojen. Z tohoto manželského svazku vzniklo celkem 3 děti. O kterých Eliška v rukopisu také píše. Graf Heindrich byl jak se dnes říká ve vatě. Měl tedy dost dukátů a tak se nerozpakoval na žádost Elišky přikoupit ke svým pozemkům a svému panství také kus Kladska. Od synů českého krále Jiřího z Poděbrad knížat minsterberských a olešnických a to za 70 000 rýnských zlatých.  Eliška měla k tomu kraji velký vztah protože byla po matce polka. Po nějakém čase požádala svého manžela, aby také přikoupil Kozí Hrádek. Protože stejně jako její otec Jan II. Rožmberka byla vlastenka a chtěla mít dobré vzpomínky na místa kde bydlel český buditel Jan Hus. Heindrich jí samozřejmě vyhověl a tak byla Eliška spokojená.

Potomci : Eliška celkem porodila 3 děti a to chlapce. V té době středověku to byl samozřejmě dobrý počin a investice do budoucnosti. Každý jistě ví a zná , že ve středověku to bylo jiné než je tomu dnes. První byl muž. Pak dlouho nic a pak žena. Dnes máme hen ten gender a tak je to jistě pro něžné pohlaví lepší. Má dnes i právo volit, chodit do práce a tak se dostat třebas i do politiky. Dříve tomu tak samozřejmě nebylo. Co řek muž bylo svaté. A žádná žena si netroufla odporovat. O tom by vám spíš mohl vyprávět například Karel IV. Ten byl chytrý. 

Takže jak sem psal. Muž byl v rodu vždy důležitější než žena. Jak se narodila žena, tak byl doma smutek. Eliška ale měla štěstí, že měla celkem 5 sester a tak si mohla na hradě i celý den hrát. Její otec měl přezdívku Pokojný a tak jistě moc nenadával když byl na hradě nějakej větší rachot. ( zde si každý všimne slova Pokoje . ve středověku se to psalo : Pocoe. Proč byl teda Pokoe. substituce číslo 8= P,F. = Fokoe = Wokoe. Tím je v přezdívce schováno že jeho důležitý předek byl Woko z Rožmberka. ) I s tímto slovem se čtenář setká v rukopisu. O otci samozřejmě píše Eliška na několika stránkách. Píše kdy se narodil. Kdy zemřel a jak ho měla ráda. Píše i o své matce. Polce a Piastovně. atd.

Jak se dnes každý vědec dozvěděl, tak Eliška psala velice ráda. Psala a při tom i přemýšlela, jak ztížit případnému vědci překlad a pochopení samotného zápisu textu. A jak jistě každý vědec zjistil, tak se to Elišce i podařilo. S obrázkama je to samé. Dovedla schovat do obrázku všechno to o čem se na té konkrétní straně pergamenu píše. Byla mazaná jak liška. 

Aby vědec dokázal přeložit text, tak musí použít hlavu a začít také konečně rozumně uvažovat. Všude se dočtu tohle : Neznámé písmo, neznámé znaky atd. 

V rukopisu nejsou žádné neznámé znaky písmen. Rukopis je psán obyčejnou latinkou.

Každý v rukopisu vidí tyto písmena = a, o ,c ,R, M ,H, e, l, t, i, P, F.m,n.8.

To jsou normální písmena, a kdo to nevidí tak je roura a měl by si skáknout na oční.

Teď se dam obrázek, který publikovala americká vědkyně Lisa F. Davis. Ta se motá okolo rukopisu dvacet roků.  Dala obrázek na Twitter. A je z obrázku zmatená. A samozřejmě není zmatená jen ona . Zmateni jsou i světoví odborníci a všichni co na to koukají dvacet roků a více.

Jsou to jen dvě slova a vědci za sto roků nedokáží tyto dvě slova dešifrovat. Na obrázku je psáno :

otco  otccq.

Co tyto dvě slova znamenají. A proč je velký znak písmene M rozdělen na dvě části. Rozdělen je znak písmene proto, že se jedná o stejnou číselnou hodnotu písmena M a písmena T. ( židovská substituce číslo 4 = M,T,D ). Tedy zde vám Eliška rozdělila písmeno M a použila v těch slovech malá písmena = t. Ve výsledku je uplně jedno, když bude psát slovo = oMco   oMccq. Vždy je to stejné slovo. OTCO ( Otec ).

V dalším kroku druhé slovo :

otccq. ( židovská substituce číslo 1 = a,i,j,q,y.....a číslo 3 = c,g,s,l ).

slovo se čte = otsca .  (otce )

otco  otsca = otec otce.

Proč to tam Eliška píše. Na té straně píše o svém dědečkovi . Otec otce je = dědeček.

A každý jistě ví a zná, že Eliščin dědeček byl Oldřich II. z Rožmberka.

A zde je naše velice šikovná Eliška z Rožmberka , která drží v ruce písařskou potřebu té doby, tedy husí brk.